Představujeme tým RC Dragon Brno: Díl 4!

V minulém díle jsme se s naším šéftrenérem přesunuli přímo na hřiště, dnes se ale v rámci představování nového organizačního modelu vracíme zpět k pomyslnému kormidlu. Bez silného zázemí, partnerů a spolehlivého chodu mimo trávník by totiž žádný sportovní klub nemohl růst.

Představujeme vám naši provozní ředitelku, Petru Soudilovou!

Petra má v Dragonu pod palcem agendu, která sice není během zápasů na první pohled vidět, ale je pro život klubu naprosto nepostradatelná – od vyřizování dotací a komunikace s úřady, přes hledání nových sponzorů, až po tolik potřebnou revitalizaci našeho areálu. Jaká byla její neplánovaná cesta z pozice ragbyové maminky až do nejužšího vedení a proč k perfektnímu výkonu své funkce vlastně vůbec nepotřebuje znát ragbyová pravidla? Přečtěte si v dnešním rozhovoru!

Petro, jaká byla tvá cesta k ragby a jak dlouho už jsi součástí dračí rodiny? V klubu působím už pátým rokem. K ragby a vůbec na Dragon mě přivedl můj syn. Do té doby jsem tento sport ani náš klub vlastně vůbec neznala. Můj přesun do vedení pak proběhl docela neplánovaně – loni v prosinci jsem původně přišla jen jednorázově pomoct s jednou dotací. No, a nakonec jsem tu postupně zakotvila natrvalo.

Od září v našem novém organizačním modelu zastáváš pozici provozní ředitelky. Můžeš nám popsat, co všechno tvá práce obnáší? Moje agenda je poměrně široká. Zjednodušeně řečeno se starám o to, aby měl klub dobré zázemí a prostředky pro svůj chod. Pomáhám s vyřizováním dotací, aktivně hledám nové sponzory a partnery, komunikuji s úřady. K tomu se podílím na klubovém PR, pomáhám s pořádáním eventů a aktuálně mám na starosti také realizaci tolik potřebné revitalizace našeho areálu.

S jakými dotazy nebo nápady se na tebe mohou členové a fanoušci s klidem obracet? Jsem tu pro vás, ať už máte nějakou stížnost, nebo naopak pochvalu! Ze všeho nejvíce ale uvítám, pokud se na mě obrátíte s jakoukoliv nabídkou pomoci klubu – ať už jde o podporu finanční, barterovou, nebo i tu fyzickou, když potřebujeme zrovna přiložit ruku k dílu v areálu.

Máš na závěr nějaký osobní vzkaz nebo něco, co bys o sobě chtěla naší komunitě prozradit? Přiznám se k jedné věci: i když jsem tu už pět let, samotnému ragby doteď pořádně nerozumím a obávám se, že asi ani nikdy rozumět nebudu (smích). Ale naprosto miluju všechny ty věci kolem. Zjistila jsem totiž, že to, co umím opravdu dobře, je mluvit a "ukecávat" lidi – a přesně to náš klub pro svůj další rozvoj z té provozní stránky teď potřebuje.