Kompetenční model - představení osob

Vážení členové, rodiče a fanoušci RC Dragon Brno!
Náš klub neustále roste a posouvá se kupředu. Abychom tento rozvoj zvládali, zefektivnili chod klubu a mohli realizovat další vylepšení, zavedli jsme nově jasný organizační a kompetenční model. 

Proč to děláme? Chceme, aby každý z vás – ať už jste hráč, rodič nebo fanoušek – přesně věděl, kdo má u nás co na starosti a na koho se s čím můžete s klidem obracet.
Aby to nezůstalo jen u jmen v tabulce, připravili jsme si pro vás seriál krátkých rozhovorů, ve kterém vám klíčové tváře z vedení klubu postupně představíme blíž! 

A začínáme rovnou od hlavy klubu. Jako prvního vám představujeme muže, jehož podpis najdete pod všemi důležitými dokumenty – prezidenta klubu, Ing. Jana Hlaváče.

Jan Hlaváč, Prezident klubu
Honzo, tvoje historie v Dragonu je úctyhodná. Jaké byly tvé ragbyové začátky a co tě nakonec přivedlo až do role prezidenta klubu?
K ragby mě přivedl kamarád už v minulém tisíciletí, zhruba kolem roku 1978. Tehdy jsme s partou, ve které byl třeba Honza Zavadil, Michal Krecl, Michal Novák nebo Jirka Čefelín, získali dva tituly mistrů republiky. K současné roli mě ale o mnoho let později přivedl až můj syn, který začal sám od sebe hrát v roce 2013. Když jsem viděl své bývalé spoluhráče, jak v klubu trénují, a další, jak se starají o chod areálu jako správci, řekl jsem si, že bych měl klubu také něco vrátit. Na trénování bych si psychicky netroufl, ale tehdejší prezident Jimy Valášek mi nabídl místo v revizní komisi. Když pak Jimy ve funkci končil, dvakrát jsem jeho nabídku převzít vedení odmítl. Nakonec mi ale došlo, že by byla škoda, kdyby to, co se tu vybudovalo, nepokračovalo v nastaveném směru. Funkci jsem tehdy vzal tak trochu z nouze na jedno volební období – a teď už kroutím třetí, které je opravdu mé poslední. Klub už potřebuje mladé, neopotřebované tváře, které do řízení zapojí moderní technologie.

Z pozice prezidenta máš velkou zodpovědnost. Co přesně tvá práce pro klub obnáší a jaké jsou teď tvé hlavní cíle?
Zjednodušeně řečeno, jsem statutár, který jedná za klub. Můj podpis musí být na všech oficiálních dokumentech a odpovídám v podstatě za vše vůči ostatním subjektům. Své osobní cíle pro rozvoj zázemí jsem si už z velké části splnil – podařilo se nám vybudovat zavlažování tréninkového hřiště, zázemí pro technologie nad studnou, pořídili jsme traktor, stan pro akce a vytvořili jsme projekt pro nadstavbu tělocvičny. Teď je mým největším úkolem dotáhnout inventarizaci majetku klubu přes čárové kódy, předat agendu dotací a postupně zaučit svého následovníka. Zásadní je pro mě také udržet vyrovnané hospodaření klubu, což po covidu, inflaci a při současných cenách energií není vůbec jednoduché.

S čím se na tebe mohou členové nebo partneři klubu obracet? Zmínil jsi, že hodně tvé práce není na první pohled na hřišti vidět...
Já řeším především účetní věci, problematiku dotací a smluvní vztahy se sponzory – tak, aby vše administrativně a legislativně sedělo. To je agenda, která je běžným členům a fanouškům docela vzdálená. Když jsem sám hrával, myslel jsem si, že nejdůležitější je prostě trénovat a odehrát zápas. Dnes ale vidím, co všechno to obnáší na pozadí. Řešíte, že nejede lajnovačka, pokazí se traktor, není posečená tráva, neodtéká voda z toalet nebo je problém s pitnou vodou. I tyto zdánlivé detaily, o kterých návštěvník klubu často ani neví, se musí neustále řešit ve spolupráci s naším správcem.

Máš na závěr nějaký osobní vzkaz pro hráče a celou dračí rodinu?
Vždycky, když vidím na hřišti pobíhat naši mládež, doufám, že zažívají se svými trenéry tolik legrace a radosti, co jsme zažívali my před skoro padesáti lety. Moje generace v sobě měla možná až zbytečně silně zakořeněný pocit povinnosti a zodpovědnosti. Moc bych si přál, a pevně v to věřím, že se tenhle pocit postupně probudí i u mladších ročníků. Že až přijde jejich čas, budou mít stejnou touhu vrátit klubu to, co oni sami kdysi získali od svých trenérů.