Bronzové medaile Johany Cídlové a Zuzany Švábové na ME U18 v sedmičkovém ragby v Říčanech.

Máme doma evropský bronz! České reprezentantky do 18 let o víkendu předvedly na Mistrovství Evropy v Říčanech fantastický výkon a vybojovaly třetí místo. Obrovskou radost z toho máme i u nás v Cacovicích, protože klíčovou součástí národního týmu byly naše dvě dragonky – Johana Cídlová a Zuzana Švábová. Jak prožívaly turnaj pod obrovským tlakem domácího publika, co se jim honilo hlavou po vítězném zápase o bronz a co pro ně tento tvrdý, ale krásný sport vlastně znamená? Přečtěte si náš exkluzivní rozhovor!

Otázka 1: Holky, obrovská gratulace! Už vám vůbec došlo, co se vám v Říčanech povedlo, a jak těžká ta evropská medaile na krku vlastně je?

JC: Mockrát děkuji za gratulaci a podporu. Popravdě mi ještě ani nedošlo, že máme Evropu s tak dobrým výsledkem za sebou. Po rozkazu od Simony Jexové, kdy máme nosit medaili 24 hodin s výjimkou sexuálního styku, si tu tíhu začínám dost uvědomovat.

ZŠ: Díky! Osobně mi to asi bude ještě trvat, než mi to všechno dojde, ale musím s Johankou naprosto souhlasit, že po 24 hodinách tu tíhu můj krk začíná pociťovat.

Otázka 2: Mistrovství se hrálo doma v Říčanech. Jak moc vám pomohli čeští fanoušci na tribunách a vnímaly jste tu elektrizující atmosféru i přímo na hřišti?

JC: V porovnání s loňskou Evropou ve francouzském městě Bourgoin-Jallieu měla letošní Evropa velmi silnou atmosféru. Na hřišti jsem se občas zaposlouchala, převážně v posledním zápase proti Belgii, a ten pocit, když slyším ze všech stran fanoušky, je naprosto nepopsatelný. V ten moment jsem si uvědomila to, že reprezentujeme tuto zemi, a to, jak jsem na celý tým obrovsky hrdá.

ZŠ: Jsem si jistá, že fanoušci byli úžasní a dodali skvělou atmosféru. Bohužel, když jsem na hřišti, vůbec nevnímám nic jiného. O tom, jak všichni neskutečně fandili, jsem se dozvěděla až zpětně ze záznamů.

Otázka 3: Když rozhodčí odpískal konec zápasu o bronz, co byla ta úplně první věc, která se vám honila hlavou? Čistá úleva, nebo spíš slzy štěstí?

JC: Z mého pohledu to byly převážně slzy štěstí i z toho důvodu, že jsem si v poslední minutě položila svoji první pětku na tomto turnaji. Velice nádherný moment byl, když už byl odpískán konec a celý tým začal skákat radostí a objímat se.

ZŠ: Určitě spíš slzy štěstí. První, co jsem si pomyslela, bylo, že jsme to opravdu dokázaly a přidáváme další bronz pro naši zemi.

Otázka 4: Turnaj v sedmičkách je neúprosný rychlík – hraje se několik zápasů během dvou dnů. Jak náročné to bylo fyzicky i psychicky a jak jste stíhaly mezi zápasy regenerovat?

JC: Na hřišti umírám, ale díky dlouhým pauzám mezi zápasy se najde čas i na kvalitní regeneraci pod dohledem Alexandry Žirovnické a Veroniky Martínkové. A co se týče psychické stránky, letošní tým si držel velmi pozitivní náladu jak při závěrečné přípravě, tak i na turnaji.

ZŠ: Pro mě byl víkend náročnější po obou stránkách. Ale holky byly schopné krásně udržovat náladu, což bylo uklidňující. Po zápasech jsme měli dost času a všichni z našeho realizačního týmu dělali vše pro to, abychom byly co nejvíce ready do dalšího zápasu.

Otázka 5: Který moment na turnaji pro vás osobně byl ten nejtěžší, a na který okamžik (třeba konkrétní akci, pětku nebo skládku) naopak nikdy nezapomenete?

JC: Nejtěžší asi byl celý průběh zápasu proti Turecku, kdy jsme je podcenily a všichni si mysleli, že to bude mnohem lehčí zápas, než doopravdy byl. Naopak nejlepším momentem z celého turnaje pro mě byla moje poslední pětka a následující radování celého týmu z bronzové medaile.

ZŠ: Velice obtížný pro mě byl zápas proti Turecku. Myslím, že nikdo z nás nečekal, jak moc holky budou chtít jít vpřed. Turkyně celkově na tomto turnaji překvapily. V celém turnaji byla spousta momentů, které si budu pamatovat. Nejlepším momentem ale musí být závěrečný hvizd v zápase proti Belgii.

Otázka 6: V čem byla podle vás největší síla letošního reprezentačního týmu U18? Co vás nakonec dotlačilo až na stupně vítězů?

JC: Myslím si, že naše největší síla byla v té psychické stránce. Všechny jsme se krásně podporovaly jak na hřišti, tak i mimo něj, a to nám velmi pomohlo dostat se tam, kam jsme se dostaly.

Otázka 7: Obě jste ragbyově vyrostly na Dragonu, a i když v ženských soutěžích kvůli chybějícímu samostatnému týmu nastupujete ve společenství s jinými kluby, evropský kov vezete domů do Cacovic. Co pro vás tento úspěch znamená a co byste vzkázaly mladým nadějím z Dragonu, aby u ragby vytrvaly, a také holkám, které o dívčím ragby v Brně teprve uvažují?

JC: Samotná možnost reprezentovat a hrát turnaje mezinárodní úrovně ukazuje, že je za námi spousta práce, která jde vidět a vyplácí se, a která mimochodem začala právě na Dragonu. Ale co si budeme povídat, bez skvělých lidí, které jsem za tu dobu díky ragby poznala, by to nešlo a jsem za ně neskutečně vděčná. Takže neváhejte a přijďte na trénink, protože stejně všechny cesty vedou k ragby!

ZŠ: Ráda bych vzkázala, že za zkoušku nikdo nic nedá. Sama jsem dlouho nevěděla, zda je ragby sport pro mě. Ale jestli o něm uvažujete, běžte to aspoň zkusit. A uvidíte, třeba najdete skvělou partu lidí, se kterými budete moct trávit čas.

Otázka 8: Sezona v osmnáctkách končí tím nejlepším možným způsobem. Jaké jsou vaše další ragbyové sny a cíle pro nadcházející měsíce?

JC: V tuto chvíli je mým největším cílem pořádně si odpočinout. Ale už teď jsem pozvaná na své první ženské soustředění před mistrovstvím Evropy ve Splitu, a tak jsem zvědavá, jak se bude má ragbyová cesta vyvíjet dál.

ZŠ: Všechny z ročníků 2009 a 2010 si teď užijeme kratší pauzu. Již v půlce prázdnin naskočíme zpět do tréninkového režimu společně s ročníkem 2011 a budeme se připravovat na další akce, které tento rok skrývá.

. 

Otázka 9: Teď vás pravděpodobně čeká zasloužený odpočinek. Jak plánujete bronzový úspěch oslavit a kdy vás fanoušci Dragonu uvidí zase zpátky v tréninkovém tempu?

JC: Takže bronzovou medaili jsme, jak se patří, oslavily už v neděli večer a teď už jen ten zasloužený odpočinek. Dragonští fanoušci se mohou těšit na podzimní ženskou sezónu, kde samozřejmě nebudu chybět.

ZŠ: Oslavy již proběhly. Teď následuje jak fyzický, tak psychický odpočinek. Do tréninkového tempa se mám v plánu vrátit od druhé poloviny prázdnin.

Johaně a Zuzaně děkujeme za skvělou reprezentaci českého ragby i RC Dragon Brno a ještě jednou jim gratulujeme k evropskému bronzu. Jejich úspěch je důkazem, že poctivá práce, týmovost a vytrvalost mohou vést až na evropské stupně vítězů.

Velké poděkování patří také celému reprezentačnímu týmu, trenérům, realizačnímu týmu i fanouškům, kteří hráčkám během turnaje vytvořili nezapomenutelnou domácí atmosféru.

Holkám nyní přejeme zasloužený odpočinek, hodně zdraví a úspěchů v dalších ragbyových výzvách.